Kapitola 26-II, Tři kříže, z knihy Čínská Gnose – Komentáře k Tao-te-ťingu od Jana van Rijckenborgha a Catharose de Petri:

Je vám známo, že v lidském srdci se nachází sídlo života, jaderná síla monády, nesmrtelná růže. Tato růže se dá poznat podle silně zářícího mnohobarevného světla, které z ní vychází. Růže koresponduje s hrotem svatyně srdce. Proto je každý v přírodě zrozený člověk potenciálním Rosikruciánem, neboť růže osobnosti je vždy připevněna na kříž.
Tato růže je projevem planetárního Logosu v přírodním člověku. Původní Královská říše je tedy v nás. Cesta a zákon života se nás dotýkají, náleží k našemu systému.
Srdce samo vlastní sedm náhledů, sedm komor, sedm dutin, z nichž každá má sedminásobnou působnost. S touto růží jakožto centrem může tedy z celé osobnosti vycházet sedmkrát sedm paprsků.

Vidíme-li růži jako zářící pěticípou hvězdu z Betléma a srdce jako světelný kruh, z něhož vychází sedmkrát sedm paprsků, pak stojíme před mocným symbolem nad místem služby v chrámu v Haarlemu a v chrámu Jana van Rijckenborgha v Bad Münder. Je to největší a nejnádhernější symbol, jaký známe. Je to řeč Krista v nás. Je to Bůh v těle.
V tomto absolutním středu mikrokosmu, který koresponduje se srdcem přirozené osobnosti, doslova v něm sídlí, je člověk absolutně zrozen z Boha, existuje v životním poli absolutního bytí a tvoří část Nebeské země, stojí v rozsáhlém objetí Alfy a Omegy, začátku a konce.
Přesto však existuje obrovská překážka, neboť vedle tohoto mocného, nádherného duchovního bytí vlastní člověk ve své osobnosti ještě zcela jiné vědomí, a sice ve svatyni hlavy; tam má své sídlo já – animální či rozumové vědomí. Vědomí růže je nadosobní, božské. Naproti tomu vědomí já je aspektem, částí osobnosti. Je působením osobnosti a tudíž čistě animálně smrtelné. A není snad těžiště vašeho života v hlavě?
Je to logické, jestliže „životem“ chápete svou cestu jako osobnost od kolébky k hrobu, své klopýtání pozemským světem. Hledat takto absolutní život a usilovat o něj je naprosto nelogické. Svým rozumovým vědomím nemůžete mít na velké skutečnosti podíl a ani jej nemůžete získat.
Centrální, vědomé já, v němž je pravděpodobně vaše těžiště, se musí dokonale podřídit tomu nadosobnímu, Pánu života, který sídlí v srdci. Těžiště vašeho života musí být přeloženo z hlavy do srdce; potom se pro vás otevře velký zázrak.
To je endura, to znamená zastavení, obrácení celé existence osobnosti k pravému, nejvyššímu Já, k Pánu života ve vás, ke svaté zlaté růži, která sídlí a září v srdci. Endura se neobrací směrem ven, nýbrž dovnitř, k pravému nejvyššímu Já, ke svaté zlaté růži.
Musíte tomu velmi dobře porozumět. Můžete s tím dneska začít. Avšak dávejte pozor: vzhledem k celé minulosti nespočetných existencí ve vašem mikrokosmu, včetně celé minulosti vašeho současného života, a ovšem také kvůli bludu já, který vás ovládá – protože těžiště vašeho života je stále ještě ve svatyni hlavy, ve vědomí já – je vaše srdce velmi znečištěno a velmi zkaženo.
Proto před vámi leží nesmírně velký úkol očištění srdce. To je „urovnáním stezek“. Jestliže s tím nezačnete, jestliže to nezvládnete, pak celé vaše žákovství nemá smysl. Rozumějte tomu správně, nemyslíme tím, že musíte obětovat svůj rozum a vyměnit ho za mystiku. Mysticismus našich dnů totiž není ničím jiným, než pokusem přírodního já prosadit se ve znečištěném a zkaženém srdci.
Tak jsou na vrchu Golgoty vztyčeny tři kříže:
Uprostřed kříž člověka, který překonal, člověka zlatě zářící růže, Christian Rosenkreuzx.
Vedle stojí kříž zatvrzelého sebestředného člověka, který si myslí, že on je tím, kdo v přírodě smrti vládne, kdo vše ví a vše vlastní. Tento člověk nezná tu jedinou stezku, a proto se posmívá a stezku odmítá. Není tento člověk absolutním vrahem pravého Já, největším nepřítelem Boha v sobě?
A na druhé straně poznáváme třetí postavu, člověka zápasícího o záchranu. Tento člověk je zaměstnán přemisťováním těžiště svého života do srdce. Hledá nové nasměrování, nový „pohyb“ z těžiště srdce, pravý vnitřní mír a vnitřní klid. Tento člověk chce přiblížit kořen jediného života obětováním celého svého já až do poslední kapky krve. Vždyť přemístění těžiště života znamená definitivní osvícení a klid, který je mistrem pohybu.
Avšak nepřetržitě zářící světlo a vnitřní mír, který přesahuje veškerý rozum, ještě nedosáhly vzrůstu.
Těžiště je sice přeloženo a základ položen; nyní ovšem musí začít dokonalá očista srdce, absolutní vyprázdnění, velký obrat, endura, umírající život.
To je sedmkrát sedminásobná práce, to je velký boj, při němž se musí především na začátku přestát mnoho bolesti. V tomto zápase se vyskytuje mnoho chybných kroků a porážek. Proto je tento člověk v mnohém ohledu stále ještě vrahem svého nejvyššího božského Já.
Ale zná toho Druhého. Ví, že ten je Božím synem, a vytrvává. Svůj zrak a své těžiště nepřetržitě směruje na tento pramen milosti a pravdy. Pak také může vnímat hlas toho Druhého. Tento hlas mu říká ta nejkrásnější slova, jaká mohou být člověku řečena: „Pravím ti, ještě dnes budeš se mnou v ráji.“
Zbavte tato tak známá slova jejich legendárního zahalení, pak se čistá, pravá Gnose stane vaším podílem, pak víte, že všechny tyto hodnoty jsou v dosahu vašich možností. Z tohoto božského zřídla ve vás může bohatě proudit absolutní, věčná moudrost. Dokáže-li smrtelný člověk neochabujícím úsilím překonat odpor a vystoupat k moudrosti, nebude již vrahem. Potom již nikdy nemusí své nově získané těžiště obětovat a vstoupí do věčného klidu.

I když je sebevíc krásného k vidění, přebývá v klidu a zdržuje se od toho.

Nyní je vám snad jasné, co je od vás požadováno, ne naší školou, ale vaším nejvyšším božským Já. Jste zcela žiti a ovládáni svým rozumovým já, vědomím mozku, které není ničím jiným než produktem současné přirozené existence na bázi karmické a zděděné minulosti, ničím jiným než vnější formou, domem, v němž bydlí růže.
Ovšem forma přece není tou hlavní věcí. Hlavní věcí je obyvatel domu, formy. V nejlepším případě existuje mezi domem a obyvatelem, mezi hlavou a srdcem do jisté míry chaotické vzájemné působení. Problémy v hlavě a v srdci se neustále mění a sváří se spolu. Ustavičně panuje velký zmatek a vnitřní rozpolcenost. Vzhledem k tomu, že vládne forma, která nezná svoji úlohu, nechápe své poslání, realizuje člověk bohužel situaci, že pán desetitisíců vozů dbá pramálo o říši kvůli ní.
Forma, kterou jste, dům osobnosti má velké poslání darovat Růži příležitost, aby se mohla dokonale projevit a panovat nad formou tak, aby forma mohla v nepřetržité transfiguraci splnit každý úkol, který je ve velkém vývoji zapotřebí. Forma, osobnost se proto musí chovat tak, aby viděla Nebeskou zemi sestupovat do vlastní bytosti ke zdaření velkého cíle.
Forma tedy není neužitečná a bezcenná, nýbrž je právě tak významná pro velký proces, jako je Země, naše planeta, významná pro velký proces Nebeské země. Forma je tedy v terminologii Laoc’ nazývána „pánem desetitisíců vozů“, to znamená, že je velmi silná, velmi mocná, velmi nadaná a vybavená velkými schopnostmi.
Když však forma, člověk, něco z této velké moci a schopností osobnosti poznává a zažívá a v důsledku toho pramálo dbá o božské Já a sám se staví do centra a považuje se za nejvyšší skutečnost, potom své schopnosti ztrácí. Pak ztrácí své ministry. Nechá-li se takto strhnout svým bludem, ztrácí všechnu skutečnost, všechnu vládu a jeho pád je potom dokonalý.
Přeložte proto co možná nejdříve těžiště svého života a učiňte svou formu chrámem, v němž může přebývat Bůh ve vás. Tak jedná moudrý. Nikdy neupouští od tíže a od klidu.
Lidé naší doby často vykazují velmi degenerativní signaturu. Jejich životní těžiště spočívá hlavně v rozumovém vědomí mozku. Z tohoto centra se pak také pokoušejí žít gnostické žákovství. Tak nanejvýše dosáhnou určitého stavu náboženského cítění, určitého seriózního života ve službě Bohu, ve službě škole a Gnosi. Avšak tento stav žákovství je neustále narušován a oslabován problémy dialektického života. Pokud se člověk snaží sloužit Gnosi svým vědomím já, vědomím rozumu, tak se v nejhlubší podstatě nic nezmění.
Můžete nyní nahlédnout, že náboženství všeobecně je vlastně ve velké míře vymyšlené? Když to všechno skutečně prohlédnete, potom nám musíte dát za pravdu. Nepotřebujete tedy usilovat o náboženství, ale o vznikání Boha. K tomu je předurčeno celé stvoření, to je plán, to je vaše povolání. K tomu sídlí ve vašem srdci růže růží: sjednocení, spojení s Božstvím, které je ve vás.
Náboženství je proto vždy jen kompromisem, neboť zbožnost je pouze prvním přiblížením. Zůstane-li člověk u tohoto přiblížení stát, tak se náboženství změní v bezbožnost. Proto existuje v přírodě smrti stálý konflikt mezi služebníky Boha a jejich odpůrci. Proto je na poli náboženství ustavičně tolik pokusů a největších zmatků. Proto se zástupci různých náboženství navzájem vyzývají: „Sjednoťme se přece!“
Snad se někdy nad touto, pro vás možná novou myšlenkou hluboce zamyslíte. Potom se zbavíte mnoha zmatků. Učiňte svou formu dvoranou trojnásobného chrámu. Zažijte, po dokonané očistě srdce, setkání s Bohem v sobě. Potom může Bůh ve vás vstoupit do velké svatyně.
Stezka Gnose není stezkou náboženství, ale stezkou vznikání Boha. Moudrý to ví. Moudrý dle toho jedná. A proto moudrý nikdy neupouští od hledání a nacházení svého těžiště a svého místa klidu.