Skrytý zlatý proud v díle Williama Shakespeara
William Shakespeare, poslední velký bard, jak je někdy nazýván, byl nejrozmanitějšími způsoby konfrontační. Jednou otevírá naše oči, jindy nás utěšuje a potřetí otevírá bolavé místo nehtem svého ukazováčku.
Nicméně je také známý jako někdo, kdo neochvějně hájil vnitřní ctnost. V knize citátů z 19. století, Sbírka známých citátů (A collection of familiar Quotations), zaplňují Shakespearovy citáty 122 stran, zatímco v této knize bylo jen 37 citátů z Bible. Není divu, že je někdy Shakespearovo dílo popisováno jako „laická bible“ a někdy, mimochodem, také jako „maska Rosikruciánů“.
Jan van Rijckenborgh, zakladatel školy moderního Kříže s Růží, pojednává následujícím způsobem o aktivní síle spisovatelů takového velkého kalibru. Říká:
„Opravdové umění může být vytvářeno a zažíváno, když jsou lidé dotknuti silami nadpozemského království. Když opravdový spisovatel začíná psát, objeví se magická síla. Často pro to nemůžeme zjistit důvod, ale celé jeho dílo pak vyzařuje tuto sílu. Jen ti, kteří to pochopí a mají přístup k tomuto dílu, mají stejný názor. Poznávají tuto práci jako přemosťující umění.“
Základ Shakespearova díla je pro svou uměleckou vitalitu stále aktuální, protože se základ lidských vztahů v sociálním, psychologickém a duchovním ohledu v zásadě nezměnil a protože jeho tvořivá forma a obsah neomezili život, ale pokusili se ho nechat plynout jako zlatý proud jednoty, spojující moudrost s transformací, lásku s obnovou a krásu se silou.
Read More