Příčinu nedostatků o poznání mystéria života a smrti musíme hledat v tom, že lidstvo bylo od nepaměti zaplavováno proudem navzájem velice odlišných učení, jejichž stopy poznamenaly celou naši bytost.
Rubrika: Články Page 3 of 5
Každé dobro, které si křesťané smějí přát a od Boha žádat, to také smějí hledat, poněvadž právě ten, kdo řekl žádejte, řekl také klepejte a hledejte.
Není tedy vůlí boží, abychom, když od něho žádáme vytoužená dobra nebo již slíbená očekáváme, žádali je nebo očekávali je v nečinnosti, nýbrž abychom zároveň činili to, co je třeba dělat a tak dokázali, že si to opravdu přejeme, opravdu klepeme, opravdu očekáváme, tj. že jdeme Bohu vstříc …kdybychom sice žádali, ale zároveň nehledali a neklepali, řeklo by se, že pokoušíme Boha:
Osvětleme to příklady. Hospodin náš nás učil modlit se: Otče náš, posvěť se jméno tvé. Kdyby se však někdo jen modlil a nechtěl současně i opravdu dbát, aby také sám posvěcoval boží jméno
když se nám ukládá, abychom se modlili Přijď království tvé, ukládá se nám zároveň, abychom sami hledali království boží (Mat. 6, 33).
Když se modlíme Buď vůle tvá, nemíníme tím, aby ji Bůh bez našeho vědomí v nás konal, ale aby nám dal vůli konat všechny jeho záměry.
Když říkáme Neuveď nás v pokušení, zavazujeme se tím, že se nebudeme sami do pokušení vrhat a pokoušet Boha.
Když říkáme Zbav nás ode zlého zároveň se učíme a zavazujeme, že se budeme zlu vyhýbat a dáme si pozor, abychom do něho neupadli.
Jak bychom tedy stejně nepochopili, že když s příchodem onoho vytouženého osvíceného století máme naději na nápravu pokažených věcí a žádáme si ji od Boha, že se zároveň také zavazujeme jí napomáhat?
Mimo to, má-li se něco dělat, je třeba zároveň pochopit způsoby, jak se to dělá, a zkoumat je, aby se pochopily, protože Bůh, jako nám nepřikazuje konat nic nerozumného, tak nežádá, ba nechce, abychom něco dělali nerozumně. Naopak je jisté, že se nám nezabraňuje zkoumat a chápat způsoby všeho toho, co zvláště nyní má každý konat. Je tedy také jisté, že se nám nezabraňuje chápat smysl sem patřících věcí. Např. již nyní jsme povinni každý učit každého pravdivému a dobrému, odnaučovat nepravému a zlému a znát jisté příležitosti té věci. Co tedy brání hledat způsob, kterým bychom mohli všichni všem při každé příležitosti ukazovat pravdivé a dobré a odvracet vší silou od nepravého a zlého? ]ako křesťané jsme již nyní povinni, aby každý podle svých sil rozšiřoval království Kristovo, ničil ďáblovo. Proč tedy nemáme také hledat cestu, jak bychom přesvědčili všechny, aby totéž dělali spolu s námi? Jsme povinni usilovat o mír se všemi. Proč tedy nemáme ukazovat cesty míru i jiným, a to všichni všem, jestliže můžeme? A jestliže se dosud mohli šlechetní duchové věnovat dobývání pravdy z temnot nebo její obhajobě před námitkami, proč by se nemohli věnovat tomu, aby pravda již vydobytá a obhájená se také rozšiřovala na všechny strany? ]estliže je to dovoleno se souhlasem Boha (který je pravda a chce, aby každý znal pravdu), proč nehledat cesty, jimiž by se pravda stala zřejmou všem?
… podle těchto slov: Dej moudrému příležitost a bude mu přidána moudrost (Přísl. 9, 9).
Budeme tedy nemoudří, nebudeme-li dbát, abychom si příležitostí, které boží dobrota k rozmnožení moudrosti poskytuje, všímali, chápali je a sledovali je. Dává nám totiž možnost, abychom viděli, co bude, abychom chápali jak to bude, počíná tím, že zjevuje zjevné cesty světla. Musíme tedy jít po stopách božích bezpečně tudy, kudy jde Bůh před námi, a přemýšlet, jak odevšad vyzařující paprsky světla by se mohly shromáždit v světlo jediné. Dík vlídné blahovůli Otce světel, který vždy, když zažehuje pochodně, nezažehuje je proto, aby byly schovány pod kbelec, nýbrž se postavily na svícen a sloužily všem, kteří jsou v domě.
„Nestaneme se osvícenými, když si budeme představovat světlo, ale tehdy, když temné vneseme do vědomí.“
Může se to na první pohled zdát zvláštní, ale v díle slavného psychologa, lze vystopovat celý alchymický proces mísení protikladů. Jde o části díla, které jsou trochu v pozadí toho, co je obecně o tomto psychologovi známé.C.G. Jung chápe alchymii jako sloučení duševních protikladů a dosažení jednoty, které lze dosáhnout průchodem skrze temné síly. Viděl jí také jako cestu temnými vodami nočního moře.
U starých alchymistů objevil jiný význam pro symbol draka. Původně jej Jung chápal jako zlo, které je třeba pokořit a držet od těla. Ale v alchymii objevil nový význam symbolu draka, ze kterého vyrůstá nový zelený strom. Což je symbol pro pročištění temných sil, ze kterých pak může povstat nový život.
To, v čem se Jungova psychologie prolíná s alchymií, jsou základní kameny obou disciplín: kruh jakožto symbol jednoty, sloučení protikladů, ze kterých povstane nová duše, opakování v cyklech, cesta individuace jakožto tříbení sebe sama.práce na sobě jakožto cesta k věčnosti.
Tato témata nám přiblíží workshop konaný dne 12.3. 2015, v našich prostorách. 
„Co nevytvoříte v čase, který je vám vyměřen, nikdo to za vás již nevykoná“.
„Je třeba se vystříhat toho, abychom se někdy nespokojovali světlem odraženým a nezanedbávali světlo prvotní, neboli přímo dopadající. Chováme-li se k němu totiž příliš nedbale, můžeme ho pozbýt“.
„Cílem vzdělání a moudrosti je, aby člověk viděl před sebou jasnou cestu života, po ní opatrně vykračoval, pamatoval na minulost, znal přítomnost a předvídal budoucnost“.
„Světlo má moc zahnat tmu, ne naopak. Kdekoli totiž vzchází světlo, tam tma brzy buď řídne nebo mizí. A naopak tma nemá sil, aby odstranila světlo“.
„Majetek jistou starostí, hodnosti prázdným dýmem, rozkoše sladkým jedem, osidly všeho zla. Dokud to lidé nechápou, honí se za stíny bez věcí, a rozplývají se oddáni svým nicotnostem sami v nic“.
- Co je Lectorium Rosicrucianum?
Lectorium Rosicrucianum je moderní duchovní škola transfigurismu.
- Co rozumíte pod pojmem transfigurismus?
Transfigurismus je učení o znovuzrození.
V Lectoriu Rosicrucianum je studováno toto učení a je snaha, toto proměnit v čin.
- Je toto učení obsažené v knize?
LR opravdu vydalo mnoho knih, ve kterých je popsán transfigurismus a jeho různé aspekty a také ve světové literatuře můžeme najít různé fragmenty, avšak přesto nemůže být UČENÍ nalezeno v nějaké knize.
- Toto vyjádření zní velmi podivuhodně, jak tomu mám rozumět?
Tedy, UČENÍ je obsaženo v elektromagnetickém poli se sedminásobným aspektem. Jeho působnost můžete částečně porovnat s kosmickým zářením.
Taková kosmická a elektromagnetická záření, která vyzařují UČENÍ, jsou v universu velmi četná, avšak plnost záření, která nám, pozemským lidem UČENÍ zprostředkovává, je nám předáváno transfiguristickým Bratrstvem, které nás před stoletími, na cestě transfigurismu předcházelo.
KNIHA TOMÁŠOVA
Kniha Tomášova (nebo též Kniha Tomáše zápasníka) vznikla pravděpodobně v syrském prostředí ve druhé
polovině 2. století nebo počátkem 3. století našeho letopočtu. Do dnešní doby se zachovala v jediném
koptskému překladu ze 4. století, který byl objeven společně s dalšími křesťansko-gnostickými rukopisy v
egyptském Nag Hammádí (NHC II/7 138,1-145,23). Kvůli částečnému poškození kodexu některé věty v textu
nejsou úplné, několik pasáží zcela chybí.
Po obsahové stránce je Kniha Tomášova zajímavá tím, že nabízí gnostickou interpretaci křesťanství. Slovy
samotného Spasitele klade hlavní důraz na výzvu k poznání (gnósi). Obrací pozornost učedníků k pochopení
sebe sama, k nalezení duchovní pravdy a dosažení dokonalosti. Nezabíhá však do složitých kosmologických
výkladů, jako je tomu v případě některých typicky gnostických traktátů (Podstata archontů, Tajná kniha Janova, Pistis Sofia).
Inspirace z knihy to jediné nezbytné od Jana Amose Komenského
Náš lidský problém je ukryt v Labyrintu, tíha a únava v Sisyfovské práci a v nespokojenosti a neradostnosti v Tantalových mukách.
Všichni víme jak bloudíme a nepoznáváme – jak žijeme a jsme v klamu – dle výzkumů již 5 leté děti vědí, že svět je klam. Labyrint.
Sisyfovskou práci si nechceme jen tak nechat vzít – pak by nám totiž nic nezbylo – proč sisyfovská – po konci jedné začíná druhá.
Není to od nádhery k nádheře, ale od dřiny k dřině až k vyhoření – které dnes již postihuje lidi kolem 15-20 let místo padesátníků.
Tantalos něco pokazil s hltanem nebo hrtanem nebo svým jazykem– tam je známá čakra klamu – lži (původně pravdy), tudy mluvíme a tudy se přikláníme k nějakému mínění nahlas. (ale i potichu –naše hlasivky aniž bychom to věděli vibrují s řečníkem)
Muka Tantalova jsou známa – stojí po kolena ve vodě – ale ouha chce se napít a voda zmizí. Nad visí ním nádherné hrozny – chutná réva – ouha chce se najíst a všechno je pryč.
Bratr Jan Ámos nám radí – dříve než opustíte tento svět (smrti) najděte řešení LABYRINTU – ať vaše duše opět nebloudí v kole zrození a smrti, rozřešme do hodiny smrti Sysifovské snažení a Tantala.
Jak ? Najděme TO jediné nezbytné. Jak? Poznejme co je zbytné, co je Labyrint slov, zvyků a názorů. Jak se zbavit Sysifovské práce a neživit v sobě Tantalovské žádosti? Poznejme a opusťme.
Marie řekla Ježíšovi: Komu se podobají tvoji učedníci? On řekl: Podobají se malým dětem, které se usadily na poli, které jim nepatří. Když přijdou majitelé pole a řeknou: „Vraťte nám naše pole“, Ty děti se před nimi svléknou, aby jim je vrátily, aby jim daly jejich pole.
Proto vám říkám: Když pán domu ví, že příjde zloděj, bude bdít, dokud nepřijde a nenechá ho vniknout do svého domu, do svého království, aby mu nevzal jeho věci.
Buďte na pozoru před světem.
Opásejte svá bedra velkou silou, aby lupiči nenalezli cestu a nemohli se k vám dostat.
Neboť ta věc, na kterou se směrujete, se stane.
Kéž je ve vašem středu chápající člověk.
Aby jakmile dozraje plod, přišel rychle se srpem v ruce a požal jej.
Kdo má uši k slyšení, slyš!
POSELSTVÍ MÍRU
Dvanáct svatých nocí: 25. 12. – 7. 1.
Poselství svobody a naplnění, poselství vánoc, je pramenem křesťanského učení o zrození nové duše – cesty transfigurace. Narození původního člověka, Ježíše z Nazaretu, stejně tak jako Jeho cesta od Ježíše ke Kristu, je přiblížena v nové i ve staré literatuře v různých podobenstvích a obrazech.
Jedna zachovaná podoba této cesty, která platí pro Universum, kosmos, celé dějiny lidstva a také pro jednotlivce, nám je zjevuje v obsahu dvanácti svatých nocí.
Před obdobím dvanácti svatých nocí probíhá období adventu, které je přípravou, očekáváním této svaté noci. V adventu, který můžeme nazvat obrazně také dobou předkřesťanskou, tedy v období očekávání příchodu (což je doslovný význam latinského slova adventus), si můžeme ještě jednou připomenout, jakoby formou esencí, velké duchovní události předkřesťanské doby.
Z obsahu mýtů a proroctví víme o příchodu Spasitele, Syna Božího. To se má uskutečnit uprostřed noci jako příchod Světla pro svět. Fáze přípravy má souvislost s Janem Křtitelem, připravovatelem cesty, kterou prošel pro svého Pána. Svatojánská noc (24. června) leží podle současného kalendáře naproti Štědrému dni (24. prosince), tedy následuje přesně po půl roce. Na vědomí Jana, v lidstvu a hledajících, navazuje také učení Zlatého Kříže s Růží.
Když se lidem podaří vymanit se ze všeobecného shonu, který je právě v předvánočním čase a ve dnech svátků samotných, mohou si pak připomenout původní význam těchto svátků. Pak se může, v tomto významném období roku, skutečně přiblížit svatá noc.
Tak jako u Jana Křtitele po čase očekávání a příprav, nastává možnost odehrání se prvního kontaktu, křtu vodou. Svaté síly mohou, tak jako v duši Jana Křtitele, započít formování nové duše. Cesta transfigurace, cesta od Ježíše ke Kristu začíná. Na základě starých tradic si lze tuto cestu zasvěcení představit pomocí symboliky dvanácti znamení zvěrokruhu.
Dvanáct nejvyšších duchovních principů a sil Universa může započít svůj úkol v připraveném vědomí Jana. Potom v třinácté noci, v Epiphaniasi, může tato práce vyvrcholit. Může dojít k novému duchovnímu cíli.
Každá jednotlivá svatá noc zastupuje jeden princip duchovní síly:
RYBY 1. noc (25. – 26. 12.) dotek vnitřního slunce.
VODNÁŘ 2. noc (26. – 27. 12.) vznik éterického myšlení
KOZOROH 3. noc (27. – 28. 12.) bojovná síla proti drakovi
STŘELEC 4. noc (28. – 29. 12.) rozhodnost síly vůle
ŠTÍR 5. noc (29. – 30. 12.) světelný podnět k sebe-oběti
VÁHA 6. noc (30. – 31. 12.) pružnost v rovnováze, propojit a oddělit
PANA 7. noc (31. 12. – 1. 1.) osvícená moudrost, načerpaná ctnost
LEV 8. noc (1. – 2. 1.) síla srdce k odvaze, obětavost, vnitřní síly působí navenek
RAK 9. noc (2. – 3 .1.) zrození svědomí
BLÍŽENCI 10. noc (3. – 4. 1.) všeobjímající láska, ne-Já, Kristus ve mně
BÝK 11. noc (4. – 5. 1.) nově vytvořený orgán, čistý kalich
BERAN 12. noc (5. – 6. 1.) zjevená trojnost noc (6. – 7. 1.) nová tvůrčí síla lidské představivosti
Tento výše uvedený popis dvanácti svatých nocí a Zvěrokruhu má ještě jeden hlubší význam. Pokud chceme prožít opravdovou svatou noc, udržme a rozžehněme v sobě, toto všeobecně známé tajemství vnitřního klidu! Pak v nás může dozrát to radostné poselství. Svoboda na zemi a lidské dobro nemůže být ve vnějším a materiálním světě nikdy trvalé, pouze tomu vnitřnímu, tomu druhému v nás, je to umožněno.
Poselství svobody je také hlásáno také v jiných kulturách prostřednictvím podobenství:
– Aztékové mají Quatzelcoatl
– Indiáni Haiwath
– Inkové v Peru mají Manco Capac a jeho sestru Mama Oello
– u Druidů se o slavnost vánoc stará mladší kněz jménem Ram – jehož významem a smyslem je zažehnutí možnosti spásy, v době kdy je slunce na jihu v nejnižším bodě
– v Norsku je jedna obzvlášť pěkná forma hvězdného putování po zvěrokruhu, období dvanáctí svatých nocí je popsáno v písni o snu Olava Astesona. Vypráví o tom, že Olav Asteson upadl na Štědrý den do hlubokého spánku a probudil se 13. den osvícen Kristem. Píseň ukazuje Olavovy vnitřní obrazy duše, zkoušky a vývoj duše.
Symbolika všech těchto poselství vlastně platí pro každý den roku a pro lidi, kteří umí pomocí vnitřního pochopení významu, nechat tyto symboly v sobě pracovat.
A tak tedy, v tomto smyslu Veselé vánoce!
Skrytý zlatý proud v díle Williama Shakespeara
William Shakespeare, poslední velký bard, jak je někdy nazýván, byl nejrozmanitějšími způsoby konfrontační. Jednou otevírá naše oči, jindy nás utěšuje a potřetí otevírá bolavé místo nehtem svého ukazováčku.
Nicméně je také známý jako někdo, kdo neochvějně hájil vnitřní ctnost. V knize citátů z 19. století, Sbírka známých citátů (A collection of familiar Quotations), zaplňují Shakespearovy citáty 122 stran, zatímco v této knize bylo jen 37 citátů z Bible. Není divu, že je někdy Shakespearovo dílo popisováno jako „laická bible“ a někdy, mimochodem, také jako „maska Rosikruciánů“.
Jan van Rijckenborgh, zakladatel školy moderního Kříže s Růží, pojednává následujícím způsobem o aktivní síle spisovatelů takového velkého kalibru. Říká:
„Opravdové umění může být vytvářeno a zažíváno, když jsou lidé dotknuti silami nadpozemského království. Když opravdový spisovatel začíná psát, objeví se magická síla. Často pro to nemůžeme zjistit důvod, ale celé jeho dílo pak vyzařuje tuto sílu. Jen ti, kteří to pochopí a mají přístup k tomuto dílu, mají stejný názor. Poznávají tuto práci jako přemosťující umění.“
Základ Shakespearova díla je pro svou uměleckou vitalitu stále aktuální, protože se základ lidských vztahů v sociálním, psychologickém a duchovním ohledu v zásadě nezměnil a protože jeho tvořivá forma a obsah neomezili život, ale pokusili se ho nechat plynout jako zlatý proud jednoty, spojující moudrost s transformací, lásku s obnovou a krásu se silou.