IUS A FAS, ANEB DVA ŘÁDY
Kdysi dávno, když byli tehdejší kněží ve spojení s Bohem, sloužili lidem v mnoha ohledech. Byli šamani, moudří, panovníci, lékaři, hudebníci a soudci v jedné osobě. Kdo měl spojení s Prapůvodem, vyvozoval z toho také určitá životní pravidla. Rozlišoval se tedy absolutní Boží zákon, který byl lidem dán (nebyl jimi vytvořen) a relativně platný lidský zákon, který se z absolutního odvozoval. Díky spojení lidské vycházelo z Božího.
V 5. st. př. n. l. se například v Římě ještě rozlišovalo právo na: fas – jako Bohem dovolené jednání, nefas – Bohem zakázané jednání, mos – jako tradiční morální pravidla, ius – jako relativní pravidla běžného soužití vynutitelná vrchností, a lex – relativní pravidla vydávaná shromážděním lidu (většinou pro veřejné vztahy). Ius se odvozovalo od fas. (Pozn. asociací fas k naós – naós je řecké slovo, které znamená chrám, nejsvětější svátost, loď, Noemovu archu, loď křesťanských církví.)
Postupem času se zapomnělo na fas a pozornost lidí se upřela na ius. Z ius vychází dnešní právo. Právo v Evropě vyrostlo na základě římského práva, jde tak ruku v ruce s evropským analytickým, rozkládajícím myšlením, ruku v ruce s veškerou římskou kulturou (násilnou, pyšnou, svévolnou) včetně svých vazeb na římskokatolickou církev a její církevní právo.
POZITIVISTÉ A PŘIROZENOPRÁVNÍCI
Mezi právníky se vytvořily dvě skupiny, které stály názorově proti sobě. Jedna skupina se nazývá pozitivisté. Druhé se říká přirozenoprávní.
Read More